Vteřiny před katastrofou
Říká se, že kamioňák, pod kterým se alespoň jednou neutrhla krajnice, není kamioňák. No, chtě nechtě, budu asi kamioňák.
Ale popořádku. Jedu si klidně a na pohodu z Německa na vykládku do jednoho městečka v Karlovarském kraji. Týden téměř za sebou, libuju si, že byl celkem klidný. Na cestě náhle uzávěra a značená objížďka. Zastavuju a koukám do mapy, co je to za cestu tahle objížďka. Podle mapy to je silnice ll. třídy, ale žádné omezení pro náklaďáky na značce není. Alternativní cesta je příliš dlouhá, takže odbočuju na objížďku. Po pár kilometrech se cesta brutálně zužuje, větve stromů klepou o střechu. Začínám se modlit, abych nepotkal větší auto než osobák. Po dalším kilometru bych se snad nevešel ani s osobákem. Před zatáčkou zastavuju, zdá se mi podezřelá. A taky jo. Láme se dost doleva, zleva břeh nahoru, zprava sráz dolů. Zapínám výstražná světla a jdu se pěšky podívat, jak cesta vede dál. Narážím na pilu, kde mi místní tvrdí, že tam jezdí návěsy se dřevem. Zvažuju své možnosti. Otočit se není kde, couvat několik kilometrů úzkou a klikatou cestou se taky moc nedá. Takže kupředu. Pomalu si najíždím, abych dokázal návěs zlomit, kabina téměř líže břeh a najednou cuk a stojím. Kabina se zhoupne a já fofrem vystupuju. Návěs visí naklopen ze srázu doprava až se zvedají kola tahače. Naštěstí je opřen o dva stromky, díky kterým nelehla souprava na bok. Volám dispo a čekám na pomoc. Po příjezdu vyprošťovací firmy mi její šéf říká, že včera celej den pršelo a asi je to podmáčený. Navíc mě uklidňuje, že z této "objíždky" už vyprošťovali i dvoupatrový autobus a několik dalších kamionů. Prý je dál takových zatáček víc. O tom, že je ta objížka nevhodná pro kamiony se prý ví už půl roku... Po zásahu jeřábu, Tatry a několika ocelových lan je moje souprava zpět na cestě a já ohledávám škody. Plachta překvapivě neporušena, lehce zohlý bezpečnostní rám návěsu si srovnám pomocí kurtu a přervanou hadici k brzdě vyřeší rychlospojka. Nejvíc to odnesl plastový kastlík na boku, ale i ten se mi podaří uvést do stavu použitelnosti. Náklad je nízký, zakurtovaný a podložený gumou, takže se pohnul jen minimálně a zůstal naprosto nepoškozen. Dokonce dorazila i policie s dotazem, proč jedu tudy. Odpovídám, že je to značená objížďka a že bych si rád promluvil s tím, kdo ji takto vyznačil a nedal tam omezení. Že by to mohli vyšetřit. Jen krčili rameny a odjeli pomáhat a chránit.
Suma sumárum jsem rád, že jsem to nepoložil na bok, škoda celkem žádná, ale za vyproštění se bude platit dost. Přemýšlím, že by stálo za to, obrátit se na vlastníka cesty, zda nepodcenil značení objíďky a nemá taky svůj díl odpovědnosti.
Pro mě další zkušenost, i když mi pár lidí potvrdilo, že víc nešlo v dané situaci dělat a postupovali by stejně.