Dispečer dislektik?

Měl jsem dispečera, o kterém jsem sice dlouho pochyboval, zda je skutečně člověkem na svém místě (nebyl), ale trvalo nějakou dobu, než jsem se ho zbavil. Možná nebyl tak schopný, jak o sobě tvrdil, možná byl jen dislektik.

Jednoho dne mi poslal nakládku do jedné nejmenované automobilky v Německu. Adresa zněla Hofener strasse. Co čert ale nechtěl, v onom městě byla také ulice Hofenerer strasse a to byla adresa, kde automobilka skutečně sídlila. Obvykle si na navigaci kontroluju, jestli se cíl nenachází na nějakém podezřelém místě, ale tenkrát se nějak pospíchalo...Vyrážím tedy na cestu, po chvíli vjíždím do města a začínám se rozhlížet po nějakých halách, kde by ta firma mohla být. Navigace přikazuje pokračovat rovně směr centrum. Zpozorním, protože směr centrum je vždy podezřelý a zavání průšvihem. Zběžná kontrola navigace však ukáže, že se před centrem stáčím vpravo ven z města. Takže nakládka bude asi někde na okraji. Lehce mě to uklidní, ale i kilometr od cíle projíždím městskou zástavbou a nic nenasvědčuje tomu, že by tady někde měl sídlit automobilový průmysl. Tři sta metrů od údajného cíle vjíždím do ulice, která nese hrdý název Hofener strasse. Cesta se stáčí ostře vpravo, rovně se asfaltová silnice mění ve štěrkovou a začíná tam park. Zastavuju u kraje a jdu se podívat, kam že mě to ten můj dislektik poslal naložit ty automobilové komponenty.

Stojím na okraji velmi hezké vilkové čtvrti se spoustou úzkých uliček s upravenými předzahrádkami, před vilkami postávají typické německé rodinné vozy a pár lidí na zahrádkách se zájmem pozoruje, co že tam jako jedu dělat. V duchu proklínám toho dislektika a hledám v navigaci ulici, která má podobný název. Samozřejmě, že po chvíli nalézám Hofenerer strasse, umístěnou na šedivém podkladu navigace, což symbolizuje, že se nachází v průmyslové zóně. Že jsem se nepodíval hned, hledám část viny i u sebe. Už jsem si tak nějak zvykl, že si sem tam onen dislektik omylem přepne klávesnici a píše Z míso Y. Že ve Francii napíše ulice Jean Guiton. Ale že tam je Rue Jean Gution, Ave Jean Gution, Jean Gution boulvard, to je mu už úplně jedno. Ty první dvě jsou úžasné uličky plné kaváren s posezením v zahrádkách které vás opravdu nadchnou, pokud ovšem zrovna nesedíte za volantem 17 metrů dlouhé soupravy. A takovou maličkost, jako je vynechávání písmen v názvech ulic a nebo firem, to už ani neřeším. Sice vypadáte jako absolutní kretén, když v městečku lítáte po ulici a vyptáváte se na firmu UFON, všichni krčí rameny, jako že jsem tady špatně, že taková firma tady není. Jediná firma je tady vedle, ale ta se jmenuje DUFON. V tom okamžiku mít toho člověka po ruce, tak...Proč se obtěžovat a napsat název zprávně, že.

Ale zpět ke Hofener strasse. Jdu se pěšky podívat, jak se odsud dostanu. Hofener strasse se stáčí fakt ostře vpravo, tam se určitě nevlezu, jedině že bych vilce odvedle posunul trošku plot. Naštěstí na tuto ulici navazuje další a po ní se dostanu zpět na hlavní silnici. Musím se sice vejít mezi živý plot a zaparkované BMW X6. Beru to těsně kolem plotu, skoro si připadám jako křovinořez. Pokud byl majitel X6-ky doma a pozoroval mě schovaný za záclonou, určitě zestárl o pár let. Radši jsem vystoupil a zkontroloval si, zda se kolem protáhnu. Bylo to na pár centimetrů. Za chvíli jsem už na hlavní silnici a mířím do průmyslové zóny. To zas byla akce, pomyslím si už v klidu. Rozsekala mě až sms od dispečera, která zněla: Kde jste tak dlouho? Vy jste ZASE někde bloudil?