Jedna z mých cest mě zavedla na severozápad Holandska, k moři, do města Leeuwarden.

 Vezl jsem překližku z Česka, takže jsem na vykládce očekával stavebniny nebo nějakou menší výrobní firmu.

Firma sídlila na okraji průmyslové zóny-takže jsem neočekával žádné problémy, protože průmyslové zóny mají Holanďani opravdu vychytaný. Po příjezdu na místo mě vlevo vítala firma na plasty, napravo stála budova policie a vedle ní něco za obrovsky vysokou zdí. Šel jsem najisto do firmy na plasty, hledat člověka uvedeného na dodacím listě, ale toho tam nikdo neznal. Pak mi řekli, že uvedená adresa je ta budova naproti vedle policie. Směle jsem tam nakráčel, ale už u dveří mi došlo, že to nebude jen tak nějaká obyčejná vykládka. Stál tam člověk v uniformě, kterou jsem v Holandsku ještě neviděl, ozbrojen byl samopalem a něco mi říkal. Podal jsem mu papíry od nákladu a německy mu říkám, že hledám, kam to vyložit. Chvili kašlal do vysílačky (sorry, to byla holandština) a pak mi řekl, že to je k nim, do věznice. Mám si připravit doklady a najet k černé pancéřované bráně za rohem. Dál to bylo jako ve filmu. Najel jsem před bránu a ta se začala pomaličku otevírat. Za ní byl tunel a další brána. Ta zůstala zavřená i potom, co se zavřela první brána za mnou. Když už to trvalo takovou dobu, že by klaustrofobik vyskočil z kůže, otevřela se malá vrátka v bráně a nakráčeli čtyři bachaři a pes. Jeden měl brokovnici a nepřístupný výraz. Stručně mě požádal o telefon, služební telefon a když si všiml kamery za sklem, bylo jasné, že obrazový materiál z věznice nebude. Synci si nechali otevřít návěs, provedli prohlídku a pak mi ke kabině přistrčili takovou malou rampičku.

Tak mohl do útrob mé kabiny nahlédnout i služební belgický ovčák. Nejvíc ho zaujal tácek, na kterém ještě před hodinou ležela anglická slanina ke svačině. Pak ještě následovala kontrola podvozku pomocí zrcadel a kontrola dokladů. Čekal jsem ještě osobní prohlídku, ale stačilo jen projít bezpečnostním rámem. Pak se druhá brána otevřela a já vjel dovnitř. Vězeňský dvůr mě zklamal. Jen vyasfaltovaná plocha, zeď nastavená žiletkovým plotem a v budově otevřená vrata do skladu.Týpek s vysokozdvižkou skládal dřevotřísku a zajímavou angličtinou říkal, že Česko zná, že tam už dvakrát byl. Na fotbale. Pak mi orazítkoval papíry a že můžu zase k bráně.Ptal jsem se, jestli bude zase prohlídka. Se smíchem říkal že jo, ale jestli chci, tak můžu zůstat. Nechtěl jsem. Ale napadla mě jedna věc. Ukrojil jsem z anglické takovou sympatickou kostičku a naaranžoval ji na podlahu hned ke dveřím spolujezdce. V tunelu probíhalo vše jako při vjezdu. Když došlo na psí kontrolu, prokázal belgický ovčák svou inteligenci. Strčil hlavu do kabiny a asi hledal svůj (můj) oblíbený tácek. Chvíli nevěřícně hleděl na ten kousek masa a pak stejně jako předtím vycouval na psí rampu. Bachař se otočil, aby slezl a ta jediná vteřina stačila tomu chlupáči, aby podnikl rychlou akci. Kostka anglické zmizela ve zlomku vteřiny z podlahy a já se stal určitě jeho nejoblíbenějším předmětem kontroly poslední doby.S myšlenkou co mě asi čeká příště a s pocitem dobře odvedené sabotáže jsem opustil holandské vězení a vydal se do přístavu naložit náklad na cestu domů. Jen doufám, že tam nebudou mít služebního psa, protože kapacita mé ledničky je přece jen omezená.