Nakládky a vykládky jsou různé a někdy člověka ani nenapadne, co všechno může za svými zády vézt. Zajímavý a netradiční náklad mě potkal v naší domovině. Adresa mě posílala do malé obce na Neratovicku, což často znamená problémy s parkováním, otáčením a jiné záludnosti pro řidiče kamionu. Nákladem měly být stromky. Říkal jsem si, jestli to není začátkem listopadu brzo, napadly mě totiž jen stromky vánoční. Omyl a na všech frontách. Firma obrovská, že by tam kamiony mohly nacvičit spartakiádní sestavu(mladší ročníky ať si tento termín vygooglují :-)) a stromů tam bylo tolik druhů, že jsem pojal podezření, že tam snad šlechtí nové druhy. Naivně jsem čekal, že mi na návěsu přistanou boxy s malými sazenicemi a já brzy vypálím domů na Moravu. Ovšem když mě skladník začal navádět na couvání do uličky, kterou by jako prales určitě ocenil i Sandokan-tygr z Mompracemu, pojal jsem podezření, že nic nepůjde tak hladce, jak jsem si plánoval. Tušení bylo správné. Skladník na VZV a jeho kolega, který stál na vidlích vozíku a přidržoval strom začali po jednom navážet stromy k návěsu. Nutno říct, že ten borec na vidlích desty plápolal jako horolezcká vlajka na Everestu, ale prý zatím žádný nespadl. Každopádně, kdyby se tam objevil inspektor kontroly bezpečnosti práce, asi by mu nestačily tabulky na výměru pokut. Další dva borci skládali stromy na návěs, což byla pěkná pakárna a dřina, protože každý strom měl svůj bal hlíny nacuclý vodou, aby se mu se mnou pěkně cestovalo a neměl po cestě žízeň. Podotýkám, že stromy byly listnaté a co dělají listy na podzim? Kdo tipuje za A, že opadávají, tak to trefil. Jediné, čím jsem se uklidňoval, bylo to, že jestli budu pauzovat na nějakým hnusným parkovišti, můžu si otevřít návěs, vytáhnou vařič a zakempovat si v lese, který si táhnu za sebou, případně se natáhnout a mlčky hledět do korun stromů. Nakládání se nakonec protáhlo na osm hodin a já odpoledne vyrazil na Moravu. Přespal jsem u Olomouce, do lesa jsem nakonec nešel, protože pršelo :-). Já jsem sice frajer, který má les po střechou, ale ani tato skutečnost mě nepřesvědčila...
Druhý den jsem les stejnou dobu odevzdával novému majiteli a podle množství listí na podlaze jsem se divil, že vůbec nějaké zbylo na těch stromech. Litoval jsem, že v okolí není prodejna Bédi Trávnička, abych zakoupil nějaké vybavení na údržbu listnatého parku, protože moje koště se na boj s listím ukázalo jako zcela nedostačující. Kdyby se mi chtělo, klidně jsem si mohl založit kompost, ale myslím, že další zákazníci by to asi neocenili. Nakonec se mi podařilo uvést návěs do stavu, že nepřipomínal vítěze závodu Rally Blátivá stezka a já mohl vyrazit k domovu.
